Bedřiška Wižďálková
cituji z:
http://sck.sdruk.cz/record?id=161
Slovník českých knihovníků
Osobnost
Wižďálková, Bedřiška PhDr.
| Narození: |
17. duben 1926, Praha |
| Úmrtí: |
27. červen 2006, Praha |
| Popis: |
V letech 1937-1945 absolvovala Městské dívčí reálné gymnázium Krásnohorská v Praze. Po jeho ukončení byla na podzim roku 1945 přijata na FF UK, obor filozofie-historie. Závěr studia na fakultě vystřídala povinnost jít učit do Jablonce nad Nisou, který byl součástí českého pohraničí. Zde strávila téměř tři roky výukou na dvou středních školách a přitom dokončovala studia na fakultě. V srpnu 1952 skončil její školský pracovní poměr, poté se vrátila zpět do Prahy. 1. ledna 1953 nastoupila do tehdejší Státní knihovny společenských věd (dále jen SKSV) a prvních pět let se zabývala jmennou a věcnou katalogizací. Díky tomu získala odbornou erudici, kterou později mnohonásobně zhodnotila při zpracování starých tisků a při spolupráci na pravidlech popisu staré tištěné produkce. SKSV opustila 31. října 1958. Tehdy došlo k organizačnímu začlenění této knihovny do nově vytvořené Státní knihovny ČSSR. (SKSV změnila v rámci této reorganizace svůj název na Ekonomická knihovna). 1. listopadu 1958 nastoupila do Oddělení rukopisů a starých tisků SK ČSSR, kde začala pracovat pod vedením historičky a kodikoložky dr. Emmy Urbánkové. Zpočátku se zapracovávala do katalogizace starých tisků a práce se starou literaturou a o něco později pak začínají spolu vytvářet zásady pro katalogizaci staré tištěné produkce, přičemž dr. Urbánková se věnovala prvotiskům a dr. Wižďálková starým tiskům. Své zkušenosti se zpracováním starých tisků publikovala v odborném tisků. Bližší informace o její publikační činnosti jsou uvedeny v soupise jejích prací, který vyšel jako součást sborníku Příspěvky ke Knihopisu (1996, sv. 11) k jejím sedmdesátinám. Přibližně od poloviny 80. let se stala jediným výkonným redaktorem Knihopisu. Dodatky o starých tiscích shromážděné v redakci Knihopisu pak začala v průběhu 90. let publikovat pod názvem Dodatky ke Knihopisu. Celkem vydala pět svazků tohoto rozsáhlého a náročného díla. Šestý svazek vyšel až po její smrti v roce 2006. Druhým jejím velkým přínosem ke knihovědě a historickému knihovnictví vůbec bylo vydání Pravidel jmenného popisu starých tisků. Díky těmto pravidlům sjednotilo oddělení rukopisů a starých tisků katalogizační praxi v celé republice a stalo se ústředním metodickým pracovištěm pro historické knižní fondy. V roce 2001 jí byla na konferenci Knihovny současnosti v Seči udělena čestná cena Zdeňka Václava Tobolky za celoživotní činnost v oblasti knihovnictví a knihovědy. Dr. Wižďálková je vedle Z. V. Tobolky a Františka Horáka třetím nepominutelným pilířem retrospektivní bibliografie české literatury. Klementinum bylo světem, ve kterém dr. Wižďálková strávila padesát let aktivního života a po odchodu na odpočinek s Národní knihovnou úzce spolupracovala až do posledních dnů svého života. Lit.: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků. -- Praha : Národní knihovna České republiky - oddělení rukopisů a starých tisků, 2002, sv. 16 (1999-2000), s. 5-11. Čtenář, 2001, č. 12, s. 360. - Příspěvky ke Knihopisu (11): Dr. Bedřišce Wižďálkove. Pratele a spolupracovníci k vyznamnemu životnímu jubileu. Praha : Národní knihovna České republiky, 1996, s. 3-7. PhDr.Miroslav Ressler |
| Vytvořeno: |
2008-01-14 07:44:00 |
| Změněno: |
2008-01-15 12:23:42 |
|
